Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo své dítky miluje, vediž je k dobrém..

13. 12. 2011

 (seminární práce pedagogika 2011)

                                                                        „Kdo své dítky miluje, vediž je k dobrému,
a své syny dej do školy, ať se učí tomu“
(píseň od neznámého autora, 17. století)
Úvod
 
Za téma mé seminární práce jsem si vybrala čtvrtou část Obecné porady o nápravě věcí lidských od Jana Amose Komenského. Dílo se nazývá Pampaedia – Vševýchova. Navrhuje všeobsáhlou metodu vzdělávání člověka každého věku.  Neboť je moudré vzdělávat člověka, aby pak v důsledku svého nabytého vědění mohl důstojným způsobem prožít lidský život, ale také uměl zušlechťovat vztahy i měnit svět k lepšímu. Bez cílevědomého a systematického směřování výchovy by nemohlo docházet k žádné nápravě věcí lidských. Souhlasím s Komenským, že člověk má v sobě nepochybně tendenci směřovat k Bohu, ale také k zahálce a nečinnosti. Bráno s humornou nadsázkou – mohl by se bez výchovného působení snadno opět stát více podobný zvířeti, než člověku. Lidská mysl, nevedena výchovou, spontánně směřuje spíše ke zmatečným závěrům a z toho plynoucích skutků nehodných tvora rozumného. Není žádná náhoda, že jsem v době svého studia na gymnáziu, což je již více než třicet let, měla čest být studentkou laskavého a moudrého člověka a pedagoga Františka Kaly, který učil, jak hledat a poznávat pravdu a tím se stát moudrým a nebýt podobný slovutnému zvířeti, co se jen tak povaluje v žitě. Již tenkrát jsem se díky jemu seznámila i s odkazem Jana Amose Komenského. Můj současný pedagog na vysoké škole mi svým vřelým vztahem ke Komenskému pomohl znovuoživit můj dávný zájem o studium jeho prací, a tak jsem se ještě před zadáním tématu seminární práce do studia Pampaedie ponořila. Příjemně mě překvapilo, že se mi s odstupem doby s větší lehkostí dařilo chápat myšlenky i souvislosti tohoto jedinečného nadčasového díla. Co z Komenského díla o Vševýchově je pro současnou pedagogickou praxi stále přínosné? Ve své práci se zaměřím na skutečnosti, které upoutaly mne osobně, neboť pojmout celé dílo a přiblížit či zhodnotit všechny jeho pedagogické a filosofické „perly“ není vskutku na tak malém prostoru možné. Také prospěšnost mého pohledu nechám na případném každém čtenáři či hodnotiteli.
 
Hlavní myšlenky díla
 
Nejprve k nejdůležitější myšlence celého díla: Komenský měl odvážnou ideu univerzálně vzdělávat celé lidské pokolení v osmi školách života od narození až po smrt. Šlo mu především o to, aby byli „vzděláváni všichni lidé, ve všem a všestranně.“[1]Blahodárné účinky takového vzdělávání by měly směřovat k tomu, aby každý rok z každé školy vystupovali chválihodně vzdělaní lidé. „Budou napraveny stezky těch, kteří jsou na zemi, když se naučí všichni lidé i každý zvlášť tomu, co se líbí Bohu. A svět konečně přestane být tupý, bez smyslů, bez rozumu, bez náboženství, světský a bezbožný, podrobeným zmatkům a zlořečení.“[2] Dokonalá výchova, dokonalé školy, dokonalé knihy, dokonalí učitelé, používání správných prostředků. Tyto vznešené cíle jsou základem jeho reformního systému. Přivedení člověka k harmonické, až ideální dokonalosti, je pro Komenského záležitost téměř mechanická. Zdá se, jakoby stačilo vzít za správný začátek a vše se již pohne správným směrem. „Není tedy třeba nutit kulaté věci k pohybu, hranaté ke klidu a těžké k pádu dolů. Samy si pospíší, jakmile jsou odstraněny překážky.“[3] Stejně je tomu i s člověkem. Jakmile jsou mu odstraněny překážky nevědomosti, již sám a přirozeně spěje ke svému dokonalému cíli – k plnému lidství. V každé kapitole nastoluje Komenský výchovné problémy a dává na ně odpovědi. Jeho Vševýchova je prostředkem, jak vštípit světlo poznání do lidských myslí a přibližovat se přitom Bohu. Třemi základními Božskými knihami, ze kterých se má učit, je svět plný výtvorů, mysl plná rozumu a zjevení učiněná slovy a zanesená v Písmu. Nástroje k poznání ať jsou smysly, rozum a víra. „Neboť všichni jsou obdarováni smysly, aby poznávali vše, co obsahuje svět, rozumem, aby zkoumali všechny důsledky, které splétá v řetězec lidská moudrost, i vírou, aby popřáli sluchu všemu, co oznamují věrohodní svědkové.“[4]K užívání pak Bůh nadělil každému mnohé dary. Mezi nejdůležitější patří rozum, řeč, ruce, schopnost milovat a svoboda volby.
 
Pampaedia na podkladu doby
 
V období po skončení vysilující a devastující třicetileté války, kdy ekonomický potenciál přebírá od šlechty měšťanstvo a dochází ke vzniku a rozvoji kapitalismu, je však již naprosto jasné, že paradigmata minulé doby jsou neudržitelná. Rozvoj techniky a rozšíření hranic světa s sebou přináší do Evropy nové vědecké i filosofické směřování, i když středověký antický ideál stále ještě oslovuje mnoho filosofů a učenců. Třicetiletá hrůzná válka, stejně jako se to stává při jiných pohromách a válkách, otřásla mimo jiné vírou v Boha. Racionálně myslící přírodovědci se při poznání od víry odklánějí a hledají pravdu přísně vědeckým způsobem pouze smysly a rozumem. Vznikají konflikty v kulturní, sociální, náboženské, vědecké i politické oblasti. Proto vděčně oceňuji skutečnost, že byl Komenský schopný se s novou energií doby vyrovnat a klidným a jasným způsobem ukázat všem, jak zůstat mravním člověkem v době, kdy společnost postihuje zmatek a prázdnota. Jan Kumpera dal své studii o Janu Amosu Komenském podtitul „Poutník na rozhraní věků“ píše o něm: „Pevně věřil, že jen tak lze najít „protilék zmatků“ a vyvést lidstvo z temného labyrintu nevědomosti.“[5]Do Vševýchovy byly zahrnuty nejen Komenského myšlenky, jak sám potvrzuje - inspirované Bohem, ale také moudrosti od antiků, současníků i Bible (kolektivní úsilí), a je i ochotný využívat vynálezy nové doby.  Jeho metodická pravidla nejsou direktivní ale pouze regulační, tak, aby zůstal prostor pro společnou poradu.
 
Cesta ven z bludných kruhů
 
Cílem Komenského se stává člověk, jako nejvyšší článek přírody, jako koncentrace všech dokonalostí rozvoje přírody.[6]  Vypozoroval, že lidé mají mnoho společného. Všechny je tedy možné vychovávat – „to jest národy, stavy, rodiny, osoby, aniž by byl někdo někde zanedbáván.“[7]Co je všem lidem společné je, mimo jiné, schopnost uchopit světlo poznání v mysli. Jak si však celkové vědění o věcech bezpečně osvojovat tak, aby „světlo mysli“ bylo všeobecným prostředkem k nápravě? Odpovědí byla Pampaedia –„urovnaná cesta k rozvádění pansofického světla po lidských myslích, řečech a skutcích.“[8] Pansofické světlo je světlem „všemoudrosti“. Tato všemoudrost má lidi vyvést z pasti nevědomosti. K univerzálnímu vzdělávání mají být tedy přiváděni „všichni všestranně, to jest k pravdě, aby každý, kdo ji poznal, stál mimo srázy bludu a pokušení, kráčeje cestami pravosti a ve všem, to jest ve všem tom, co může učinit člověka moudrým a šťastným.“[9]Je zřejmé, že moudřejším se člověk stává znalostí pravdy a jejím uváděním v život. Co je pravdivé, je i dobré. A co je dobré přináší s sebou i pocit štěstí. Šťastný člověk je více milujícím, více svobodným, více sám sebou. Tím vším pak může lépe naplnit svoji životní roli. Odpovědi na otázky po smyslu života, naplnění životní role, patří nejen pro mne mezi ty životně stěžejní. Poznání pravdy osvobozuje, to sama téměř každodenně poznávám a potvrzuji. Již v dětství jsem byla ochráněna před vlivem nepříjemných životních zážitků v niterné klidné hlubině bezpečnosti, kam jsem se obracela pro pomoc. Je však každému člověku dopřáno najít tu svou hlubinu bezpečnosti, jako se to podařilo mně? Nebo se lidé neustále motají v kolech zmateni a zklamání vším i sebou? „Naposledy nejzmotanější kolo jsme my sami sobě, pro nestižitedlnou vrtkavost a zmotanost myšlení i činů svých,“[10] praví Komenský ve svém filosoficko-náboženském pojednání Hlubina bezpečnosti. Je jisté, že podobné „lidské motaniny“ provázejí každého. Proto se Komenský snaží nalézt systém, který by pomohl vyvést lidi z jejich bludných kruhů, pozvednout je k obrazu Božímu a pomoci jim zařadit se na své místo ve společnosti. „Neboť je v zájmu lidí, aby nikdo nezbloudil od cíle svého uvedení na svět; neboť nicotné je někam jít a nedojít, něco stíhat a nedostihnout, hledat a nenalézat, konat a nevykonat, chtít, ale nedosáhnout.“[11] Kdyby se tedy všem jasně ukázalo, kam mají směřovat a kdyby se jasně osvětlila cesta tam vedoucí zároveň s jinými odbočkami, byla by konečně naděje na vysvobození z marnosti. Cesta nic nedělat jinak, než pro dobrý cíl, prostředky bezpečnými a způsobem vlídným. Tomu se učit od dětství a v učení neustávat až do odvolání z pozemského života.
 
Pampaedia jako nástroj sociálního pozdvižení lidí
 
Vševýchova je u Komenského i nástrojem sociálního pozdvižení lidí. Jeho cílem bylo zavést progresivní systém výchovy, „aby tak plně a k plnému lidství mohl být vzděláván ne jeden člověk nebo několik nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, muži i ženy, zkrátka každý, komu se stalo údělem narodit se člověkem.“[12] Právě v rovině výchovy a výuky je Jan Amos plně radikální. Stejné možnosti všem bez rozdílu, ať jsou to děti chudáků nebo šlechty. Všichni jsou stejně povoláni k lidství. V oblasti sociální je tak Komenského reformní návrh vlastně programem postupného oslabování společenských rozdílů a takové integrace mas, která by vedla k odumření všech sociálních přehrad mezi lidmi.[13] Komenský nechtěl napsat nějakou sociální utopii, ale navrhnout k diskusi skutečně reálná, v jeho historické době možná a nutná opatření.[14] Jeho sociálně-reformní plány byly vskutku smělé. Ani při svých nejsmělejších snech však neztratil spojení se skutečným životem a jeho všeobsáhlé myšlenky jsou doprovázeny návrhy nejpraktičtějších a nejdetailnějších opatření k realizaci těchto myšlenek.[15] V každé době se nacházely rizikově a sociálně znevýhodněné skupiny dětí, mládeže i dospělých. Nejinak tomu bylo v době Komenského. Jeho Pampaedia zahrnuje právě vzdělání pro všechny systematicky moudrou metodou, aby se snižovalo riziko nevědomosti a bídy. Všichni lidé mají být zároveň vedeni k dobrým mravům. Řečeno slovy Horácia: „Nikdo není tak divý, že neměl by k mírnosti cestu. Jen když propůjčí ucho a vyslechne šlechtící slova.“ Zaujala mne také myšlenka, že by lidé měli být zaměstnávání dobrými věcmi, aby neměli čas hřešit, a také že by se každý měl vyhýbat nevhodné společnosti. To platí stále v každé době, neboť náklonnost k pokušení je u člověka veliká a mnohé náklonnosti vedou člověka spíše do hospody, než do divadla nebo k dobré knize. Lidi divoké a nespoutané přirovnává Komenský ke koni, kterého však lze chytit ohlávkou vlastního srdce, to jest vrozenou touhou po všem dobrém. To je známé, že po dobrém jde všechno lépe. A pokud je potřeba trestat, máme být klidní, nesmíme zuřit, nýbrž i při trestání samém musíme ukazovat lásku. A ukládat tresty pouze pro zatvrzelost, jestliže si žák ani po řádném poučení nepočíná správně, ne pro neschopnost při slabém nadání, ani pro nezájem.[16] Kromě jiného mne zaujala myšlenka, že malé děti nemají být chváleny za to, že se chovaly slušně. Přiznám se, že jsem nad touto myšlenkou delší dobu přemýšlela, protože mám malé vnučky, které se snažím často chválit. Musela jsem nakonec dát Komenskému za pravdu, protože nelze dát najevo, že zásady slušnosti by se měly nebo neměly dodržovat, ale jsou základem. Nemáme být slušní jen proto, abychom se někomu zalíbili, ale z principu. Proto nelze nikdy opomíjet výchovný vliv i nás, babiček, i když z hlediska sociální pedagogiky neovlivňujeme celou sociální skupinu. Základ pro převýchovu všech položil v Pampaedii Komenský. A za to mu patří i můj dík.
 
Svoboda volby
 
Každý má v sobě od Boha zakotvenou schopnost svobodně volit a změnit se, což dává učiteli při správném vedení žáka naději, že věci mohou postupovat správným směrem. Člověk nechce být nucen k ničemu, co si svobodně nezvolil. „Podstata lidská je tak uzpůsobena, že člověk se ve všem chce nechat vést svou vlastní vůlí, nechce být nucen a ani nemůže bez porušení své přirozenosti.“ A dále Komenský pokračuje, a já si zde dovolím delší citaci, kterou mi čtenář jistě promine, neboť téma svobody volby je jedním ze základních témat výchovy vůbec. „I. Budiž všem dovoleno soudit o věcech, ale o věcech dobře pochopených. II. Budiž jim dovoleno užívat svobodné volby, ale po předchozím přesném rozeznání dobrého a zlého, aby tak bylo zřejmé, že rozumem nebloudíme. III. Budiž také dovoleno vlastní volbou uvádět ve skutek, ale jen tam, kde je plně zřejmé, že se volí věc lepší, nikoliv horší. Kdyby všude kvetla taková lidská svoboda, aby všechno bylo plné světla a řádu, a kdyby se místo bystřiny násilného nucení zaváděl proud dobrovolných skutků, následoval by mír a bezpečí.“[17]Swedenborg, který se narodil osmnáct let po Komenského odchodu „na věčnost“, nás přivádí k myšlence, že svoboda volby není až tak jednoznačná a nevede vždy k touze po konání správných věcí: „Kdo například zneužívá své svobody k myšlení na zlo a ke zlému jednání, hovoří o svobodě. Jeho opak, tedy myšlení na dobro, jež je dobrem o sobě, nazývá otroctvím. A přesto pravou svobodou je to druhé, zatímco to první je otroctvím.“[18]Svoboda vůle neznamená dělat si, co chci, jak je dnes mnohými jedinci chápáno, i když je každého zodpovědnost, jak k ní přistupuje.Pro Komenského znamenala svobodná vůle vrátit se ke ztracenému a dokonalému obrazu Božímu svobodným si zvolením dobra. Tato myšlenka je mi velmi blízká. Stejně jako je mi velmi blízké Komenského triádové myšlení. Nejprve si zvenku zvolme cestu do svého nitra – k tomu nejlepšímu, co v nás je. Odtud pak teprve můžeme správným způsobem fungovat. Od duchovního – kdy je potřeba znát všechno pravdivé, přes duševní – kdy je dobré myslet, cítit a chtít, k vnějšímu – ke skutkům, k tomu, co je potřebné konat.
 
Odkaz pro dnešek
 
Při studiu Pampaedie i celé Obecné porady o nápravě věcí lidských se ve mně vždy rozhostí libé pocity. I když můj rozum již na mnohých místech kriticky hodnotí, srdce jásá. Jásá nad tolika perlami moudrosti. Pokud by si snad jen několik z těchto vzácných myšlenek vzal člověk k srdci a podle nich žil, mohl by se stát zažehnutou pochodní. Je známo, že člověk se vyznačuje tendencí k lenosti a není náhodou, že byla lenost považována v minulosti za jeden z největších hříchů. Člověk si na svět si s sebou přináší jen asi jednu pětinu vrozených pozitivních emocí. Proti smutku, strachu, odporu a vzteku stojí radost osamocena a náklonnost k negativním projevům je vrozeně silnější. A tak nám nezbývá nic jiného než vychovávat a vychovávat! Člověk potřebuje nutně výchovný řád. Také je však každý na druhé straně nadělen jedinečnými dary, talenty a schopnostmi. Zde se pak ponejvíce uplatňuje pouze mírné vedení, čehož si byl Komenský vědom. Je platné, že výchovným působením na lepší lidské stránky můžeme přispět k tomu, aby jedinec mohl zdárně v životě fungovat. Komenského Pampaedii  chápu jako výzvu k „očišťování lidství“. Cestu, jak v sobě nacházet a podporovat ty dobré lidské stránky. „Neboť nikdo z lidí, naprosto nikdo, není sobě samému tak bezcenný, že by si nepřál uvnitř sebe být samostatný, mimo sebe užívat věcí, nad sebe stoupat třeba až k Bohu, že by se nepokoušel užívat všech prostředků, které se naskýtají (i nejhorších, jimiž sama sebe ničí a s nejvyššího vrcholu důstojnosti vrhá do propasti zhouby). Takže k snadnosti této věci nechybí žádnému člověku nic mimo moudré vedení.“[19] Komenský byl nepochybně jedním z těch, který nenechal v sobě lenost působit. Vytyčil si náročnou cestu za tajemstvím pravdy a moudrosti, cestu plnou zákrutů a nepochybně přesahující sílu jednotlivce, nicméně na ní vytrval až do konce života.[20] Na začátku své práce jsem si položila otázku, co z Komenského tehdejšího díla o Vševýchově je pro současnou pedagogickou praxi stále přínosné. Touto otázkou se zabývá i mnoho „komeniologů“ a jistě by uměli odpovědět mnohem kvalifikovaněji. Myslím, že v dnešní době, kdy se často mění školské osnovy, školy se ruší, nebo s naprosto rozdílnou náplní se kvůli nedostatku finančních prostředků bez rozmyslu spojují, a pedagogové mají obavy o svou práci, se Komenského Pampaedia jeví jako stabilní zářící stavba s otevřenými dveřmi a jasným světlem vycházejícím z jejích oken. Tím je pro nás velkým příkladem, ale zároveň jakýmsi svědomím. Vědci mohou myšlenky Pampaedie jako cihličky rozebrat, prozkoumat, natřít novým nátěrem, zařadit je do moderního systému, ale přesto si troufám říct, že nebudou schopni tak stabilní a pevný systém vytvořit. Je totiž mimo jiné také stavbou duchovní. Proto velmi oceňuji pedagogy, kteří nosí duchovní odkaz Komenského přímo ve svém srdci. Znám takové. Jsou to ti, kteří, jako kdysi Komenský, zůstali pevně stát na svých morálních zásadách i v době, která je plná zmatku a úpadku mravních hodnot, a laskavě s moudrostí vedou „dítky k dobrému“. V tom vidím hlavní odkaz pro naši dobu. Tito lidé budou vždy mít tendenci poučit se od našeho moudrého velikána Jana Amose, který je dodnes uctíván jako učitel národů.
 
 
Závěr
 
Jan Amos Komenský byl vskutku osvíceným člověkem. Při čtení jeho díla nezapochybujete o tom, že jak psal, tak i skutečně žil. Nebyl tedy jen teoretik, i když jeho celoživotním snažením bylo přiblížit všem vrstvám tehdejšího obyvatelstva ucelenou teorii o tom, jak se stát vskutku počestnou, mravní lidskou bytostí v myšlení i v jednání. Takovým byl i on sám. Při výchově svých dětí jsem se nechala inspirovat i jeho některými radami. Dnes vím, že je důležité vést dítky vlastním živým příkladem a zdůrazňovat současně množství voleb, které v životě mají. Paralelně s tím, je láskyplným, vlídným, moudrým a někdy i přísným způsobem učit disciplíně, pořádku, úctě a ohledu vůči potřebám jiných lidí. A nejenom dítky, ale i sebe a ostatní. Takže, dle rady Komenského, snažme se „ustavičně a obezřele, ne násilně a drsně, nýbrž vlídným a svobodným vedením vyžadovat skutečné konání.“[21]
Otázkou však zůstává, co se stane, když vyloučíme z Komenského myšlenek to, co on sám považoval za nejdůležitější, a to Boha, věčnou to hlubinu bezpečnosti. Na otázku, zda by i potom jeho Pampaedia zůstala stále tak prosluněná a zářivá, si však již musí každý odpovědět sám.

 

1.      FLOSS, P. Od divadla věcí k dramatu člověka. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1970,168 s. ISBN 48-032-70
2.      KOMENSKÝ, J. A. Obecná porada o nápravě věcí lidských. III. svazek. 1. vyd. Praha: Svoboda 1992, 594 s. ISBN 80-205-0228-9 – primární zdroj
3.      KOPECKÝ J., PATOČKA J., KYRÁŠEK, J. Jan Amos Komenský – Nástin života a díla. 1. vyd. Praha: SNP, 1957, 272 s. ISBNchybí
4.      KUMPERA, J. Jan Amos Komenský – Poutník na rozhraní věků. 1. vyd. Ostrava: Amosium Servis a Svoboda, 1992, 372 s. ISBN 80-85498-03-0
5.      SWEDENBORG, E. Božská Láska a Moudrost. 1. vyd. 2005, 264 s. 80-239-50006-1
6.      web: http://texty.citanka.cz/komensky/cstoc.html
 
[1] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 15, I., 10
[2] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 143, XVI., 2
[3] Tamtéž, str. 22, II., 22
[4] Tamtéž, str. 21, II., 17
[5] Kumpera, 1992, Poutník na rozhraní věků, str. 69
[6] Floss, 1970, Od divadla věcí k dramatu člověka, str. 106
[7] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 16, II., 11
[8] Tamtéž, str. 16, II., 15
[9] Tamtéž,str. 16, II., 13
[10] http://texty.citanka.cz/komensky/cstoc.html/
[11] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 18, II. 5
[12] Tamtéž, str. 15, I., 6
[13]Floss, 1970, Od divadla věcí k dramatu člověka, str. 150
[14]Tamtéž, str. 174  
[15]Kopecký a kol., 1957, Jan Amos Komenský – nástin života a díla, str. 252
[16] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 71, VII. 30
 [17] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 33, III., 40
[18]Swedenborg, 2005, Božská Láska a Moudrost, str. 134
[19] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 22, II., 22.
[20] Kumpera, 1992, Poutník na rozhraní věků, str. 69
[21] Komenský, 1992, Pampaedia, str. 35, III., 46
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář