Téma vyvážený život
k tématu Vyvážený život:
Obezita - sepsáno a odevzdáno dle požadovaných předpisů školy (VŠ sociálně-pedagogická Brno)
Obezita je dnes běžným problémem civilizovaného světa. Přichází spolu se zlepšením životní úrovně. Stala se závažným problémem nejen u dospělých, ale setkáváme se s ní již u dětí v útlém školním věku a také v průběhu dospívání. Vyskytuje se stále častěji i přesto, že lidé jsou si vědomi nutnosti starat se o své zdraví. Co obezitu způsobuje? Existuje mnoho jak laických, tak vědecky doložených teorií. Pohledy z hlediska biologického, sociálního, psychologického, ekonomického, z hlediska naší genetické vybavenosti. Jiné teorie dědičnost popírají a hovoří o působení stravovacích návyků z rodiny. Každý z nich jedinečný a hledající řešení. Pokud však v nich obézní člověk začne hledat návody na zhubnutí, většinou se dostane do ještě většího zmatku, než před hledání Často se stane, že hledání přeruší, ovšem do chvíle, kdy se zásadně ozve stav, který začne ohrožovat kvalitu jeho života. Křivohlavý (2001, s. 40) definuje zdraví jako celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí. Tato definice nám naznačuje, že ne každý člověk s nadváhou musí být zákonitě nemocný. Znám ze svého okolí dost případů, kdy právě lidé s mírnou nadváhou byli zdravější, než lidé hubení. Kdy už tedy mluvíme o obezitě a kdy ještě o správné váze? Otázku správné váhy nelze zodpovědět ani přesně, ani s všeobecnou platností, protože váha závisí na spoustě různých faktorů. Důležitou roli hraje například tělesná stavba a podíl svalové hmoty. Používanou metodou k výpočtu váhy se stal tzv. body mass index. Vypočítává se z váhy dělené tělesnou výškou. Je-li normální váha překročena o 20 procent, shodují se odborníci na tom, že se jedná o obezitu. Obezita je tedy extrémní formou nadváhy (Doubravová, 2000).
Je již obecně známo, že jednou z hlavních příčin obezity je dlouhotrvající nepoměr mezi energií přijatou v podobě jídla a energetickým výdejem, naší pohybovou aktivitou. Užíváním počítače, auta, myčky, pračky, sušičky, sledováním videa či televize si snižujeme možnost přirozeného každodenního aktivního odbourávání tuků a můžeme si rychle přivodit nadváhu či otylost. Rady jako nejíst a hýbat se pak slýcháme každodenně. Přitom je zjištěno, že naopak jíst se musí pravidelně a že neuvážené drastické diety, a zvláště hladovění, vedou spíše do ordinací psychiatrů. „Většinou na sobě lidé začnou pracovat, ale zvolí natolik radikální kroky, že nejsou dlouhodobě udržitelné. V neposlední řadě zde hraje roli trpělivost. Lidé se tedy snaží v co nejkratším časovém úseku zhubnout co nejvíc. Většinou však svému závazku nejsou schopni dostát, díky drastičnosti jimi nastavené kůry. Tělo se časem samo ozve a řekne si o doplnění živin“, tvrdí MUDr. Martin Forejt z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Spolu s MUDr. Julií Bienertovou Vašků zkoumá geny vedoucí k obezitě.
Než obézní člověk navštíví lékaře, snaží se často sám hledat způsob, jak se začít zdravě stravovat. Otázkou zdravé výživy se dnes zabývá mnoho odborníků i laiků. Není jednoduché si vybrat z nabízených možností. Je potřeba si především ujasnit, které živiny a kolik jich náš organismus potřebuje, v kterých potravinách je najdeme a jak z potravin připravíme vhodný a chutný pokrm (Hejda, 1968). Často si však vybíráme jídlo spíše podle chuti, než podle užitečnosti. Pak se může stát, že náš organismus stále vyžaduje určitou složku potravy, kterou mu nejsme schopni dodat a pociťujeme tak stále potřebu jíst, i když bychom už měli být najezení. Mnohdy zase naopak nás naše chuť přivede k něčemu, co nám v těle chybí. Zde vidíme, že by bylo vhodné naučit se poslouchat signály svého těla. Není vždy jednoduché zjistit, co tělo opravdu pro správné fungování potřebuje. Každý z nás má také jiné potřeby ohledně energetického příjmu. Jak tedy zdravě jíst, pokud už jsme si přivodili otylost? Různé spalovače tuků a další „zázračné“ přípravky proti obezitě dostupné bez lékařského předpisu spíše vytahují z kapes peníze, než by skutečně pomohly. Své opodstatnění jako potravinové doplňky mají u obézních bezpochyby přípravky s obsahem vlákniny. Bohužel však tyto výrobky bývají velmi předražené a tím mnohdy nedostupné. Je důležité vědět, že s obezitou nad BMI 30 je potřeba se vždy obrátit na odborného lékaře. Po celkovém vyšetření může nasadit vhodnou léčbu, často i léky. Předpokladem úspěšnosti léčby i moderními léky proti obezitě je celoživotní dlouhodobá změna životního stylu, který předpokládá omezení energetického příjmu a zvýšení energetického výdeje (Málková, 2002). Vždy však musí jít o celistvý přístup, který zahrnuje dietní doporučení, navrhuje změnu životního stylu po prozkoumání současného, ale také psychologickou poradu. Je totiž potřeba změnit své navyklé chování. Cílem léčby není dosažení ideální hmotnosti, ale snížení zdravotních rizik a dosažení tzv. reálného cíle, tedy redukce 5 - 10% tělesné hmotnosti a udržení dosaženého hmotnostního úbytku (Dolina, 2009). Zbavit se nadbytečných kilogramů není už tak příjemné, jako je získat. Léčení otylosti je vysloveně dlouhodobé a vyžaduje hodně trpělivosti od lékaře i od pacienta (Hejda, 1968). Navíc obezita představuje hlavní rizikový faktor u srdečních chorob, může se objevit cukrovka, kloubní nemoci, často se objevují doprovodné závažné psychosomatické problémy.
Preferujeme zdraví, ale přitom si ho sami ničíme. Že je zdraví dar, si uvědomujeme až v okamžiku, kdy už zdraví nejsme. O zdravém životním stylu se mnoho mluví i píše: Chceme-li opravdu zhubnout, to znamená trvale a navždy, je nezbytně nutné zbavit se určitých mýtů a legend, přehodnotit zažitý postoj k životu (Čechová, 2004). Jednoduché je si říci, že změním životní styl, ale je mnohdy téměř nemožné změnit v chování zaryté stereotypy a návyky. Zde je první krok k nadváze a poté i k obezitě. Pokud totiž není někdo schopen změnit své návyky, nahradit je novými, ať už z jakýchkoliv důvodů, po čase se vrátí do starých zajetých kolejí. Po několikerém neúspěšném snažení může dojít i k rezignaci. Zvláště ve starším věku, kdy už tolik člověk nelpí na ideálu krásy těla. S postupujícím věkem se též snižuje množství energie, které organismus potřebuje pro své fungování. V padesátce je to až o třetinu. Přitom návyky zůstávají stejné. Podobně jako se nám radí sestavit si žebříček svých životních hodnot, radí se podívat se zevrubně i na svůj jídelníček, či zhodnotit, jak jsme na tom s pohybovou aktivitou.
Pohybová aktivita s nadváhou zákonitě klesá. Velké procházky se časem změní na malé, při chůzi do schodů bolí klouby. Najednou se lidé s velkou nadváhou dostávají do začarovaného kruhu, neboť omezení výdeje energie se projeví dalším přírůstkem hmotnosti. Větší hmotnost ještě více omezí pohyb – a jsme v neřešitelné situaci, kdy ani nejtvrdší omezování stravy nevede k uspokojivému, natož dostatečně rychlému poklesu nadváhy (Málková, 2002). Velmi lehce pak může přijít deprese. Ta vznikne oslabením sebevědomí, které se úzce pojí s nahlížením na sebe a čím více se člověk vzdaluje svojí postavou ideálu, tím spíše si může připadat nemožným, až bezcenným. Přináší to s sebou i unáhlené snahy řešit situaci prostředky, které většinou vůbec účinné nejsou. Pocity viny, ztráta energie a víry nakonec může obézního člověka přivést k tomu, že se začne úplně stranit společnosti.
Je hledání správného životního stylu cestou ke zlepšení neutěšené situace? Zdravý životní styl velmi těsně souvisí s vyváženým životem. Pokud bychom chtěli žít vyváženým životem, měli bychom se hlavně každý zamyslet nad tím, jaké aspekty života lze považovat za důležité. Lidová moudrost říká, že ve zdravém těle přebývá zdravý duch. Také duše se ve zdravém těle cítí radostněji. Kromě duchovního, duševního a fyzického aspektu, které jsou považovány za základní, je důležité vyzvednout i další aspekty, bez nichž by život vyvážený nebyl. Je to sexuální, pracovní, rodinný a společenský život a život volného času a spánku. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto aspektů vede k nerovnováze a může vést k opaku zdraví – nemoci. Každý z nás je jedinečná osobnost s jedinečnými potřebami. Náš životní styl by měl být pro nás radostným, přijatelným, jakoby ušitým na míru. Často však radost a štěstí nepřichází a dochází k pocitu nenaplněnosti. Dost často i chybí síly se věnovat vyváženosti života, mnohdy náklonnosti mohou přivézt leckterého člověka spíš do hospody než do divadla. Ti však, kteří mají zájem o správném životním stylu přemýšlet a netrpí žádnou závažnou překážkou, která by jim toto znemožňovala, mají šanci pokusit se změnit svůj život. Vyváženost v životním stylu přináší s sebou nakonec i pocit štěstí, které je jakýmsi přídavkem k poctivé snaze. Pokusit se žít vyvážený život může každý, ale žít jej vyváženě každodenně je spíše nereálné. Už z důvodu, že změnit myšlení a návyky je ten nejtěžší úkol. Vždyť zdraví jako ideál není realistické, není v našich silách ho dosáhnout – tak jako např. není v našich silách nakreslit ideální kruh (Křivohlavý, 2001, s. 38). Co však i v tomto případě jistě platí, je dobrý úmysl a vynaložená snaha.
Otylý člověk si často může spojovat jídlo s libostí, s dobrem (jídlo je dobrota), obaluje se před problémy světa. Problémy světa tím však nezmizí. Dříve vyvážený život se ale může stát nevyvážený Proto je lépe se postavit k problémům čelem a neobcházet je. Mnozí otylí lidé si nepřiznávají závažnost svého problému. Prvním krokem ke změně je vždy uznání, že nějaký problém vůbec existuje. To je zásadně nejdůležitější. Je potřeba převzít zodpovědnost za svůj život. Je také potřebné uznat, že jsme si naše stravovací návyky většinou přinesli z rodiny a že je velmi těžké je změnit. Mnohé z nich jsou vštípené už do našich genů, protože pravděpodobně podobný návyk měli už naši předkové a prapředkové. Co takoví lovci mamutů, kteří ulovili mamuta? Měli pořádné hody, přejedli se hlavně však tuku, protože moc dobře věděli, že na dlouhou dobu už budou mít třeba jen kořínky. A co schopnost ukládat tuky v těle, kterou máme také v genech, neboť jsme jistojistě potomci po těch, kteří přežili hladomory. A my se divíme, jak nám to krásně ukládá. Ti, co neuměli uložit, tak umřeli. Doba lovců mamutů je pryč, dnes netrpíme nedostatkem potravy, ale spíš nedostatkem duchovních hodnot. To je známé, ale málokdo ví, jak z toho ven. Filosofové dneška se obrací do minulosti, kdy už antičtí myslitelé poukazovali na to, že žít zdravě znamená žít moudře a dobře. To platí stále. Myslím si, že při dodržování zásad laskavé přísnosti a úcty k pravidlům, s ohledem na jedinečné potřeby a úkoly každého, můžeme dojít k vytčenému cíli, pokud se jej svobodně rozhodneme hledat. A naším cílem ať je zdravý a vyvážený život. Vždyť „zdraví je dobro, o němž nevíme, dokud ho neztratíme“ (latinské přísloví).
1. ČECHOVÁ, H. Jak trvale zhubnout a nehladovět. 1. vyd. Praha: Sondy 2004,135 s. ISBN 80-903134-9-3
2. DOLINA, J. Civilizace a nemoci. 1. vyd. Praha: Futura 2009, 272 s. ISBN 978-80-86844-53-4
3. DOUBRAVOVÁ, J. Kalorie a tuky. 1. vyd. Praha: Ikar, 2000, 79 s. ISBN 80-7202-599-6
4. HEJDA, S. Správná výživa teoreticky a prakticky. 1. vyd. Praha: SPN, 1968 304 s. ISBN 15-911-68
5. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 280 s. ISBN 80-7178-551-2.
6. MÁLKOVÁ, I. Obezita je realita aneb Hubneme s rozumem 1. vyd. Praha Radioservis 2002, 222 s. ISBN 80-86212-25-4
