Zamyšlení vnučky nad omluvou
Šestiletá vnučka mne překvapila otázkou: "Babičko, jak je možné, že se moc chci omluvit, ale nejde mi to udělat?"
Narazila tím na pradávnou záležitost, že ego nám brání to udělat, snad pýcha, uraženost v nás. (opak pokory)
Odpověděla jsem jí: "Vím, že když o tom takto přemýšlíš, jistě se ti to jednou podaří zvládnout. A když tak moc chceš a nejde ti to, můžeš přijít k tomu člověku a pevně ho mlčky obejmout a tisknout. To často stačí. Je to mnohem, mnohem lepší, než neudělat nic."
