Vzpomínka na Vánoce
Vánoční přání (moje)
Vánoce opravdu patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám na dětství. Taťka vždycky už od rána zdobil pečlivě stromeček a mamka v kuchyni připravovala bramborový salát. Všechno bylo pěkně uklizené, voňavé, a hlavně rodiče se k sobě i k nám dětem chovali mile, nikdo se nemračil. Měla jsem pocit, že když to jde tak hezky v tento den, mohlo by to jít i jindy, ale už tehdy jsem věděla, že to není lehké. Ale bylo to moje tajné přání… Ráno po Štědrém dnu téměř pokaždé padal sníh. A já si myslela, že je to proto, že jsme byli k sobě tak hodní a že jsme za to dostali čistou bílou sněhovou odměnu… J. Č. 5. 11. 2005
Moje Vánoce (vánoce mé dcery Kristýny)
Dobrou noc děti, slyším poslední slova, která se ozývají do večerního ticha. Tato předvánoční noc bude pro mě jako vždy nekonečná. Po celodenním lepení vánočních řetězů z barevných papírových proužků a vyrábění ozdob na stromeček mě příjemně pálí prsty. Také cukroví, které jsem s maminkou napekla, tiše odpočívá v krabici. Vůně vanilkových rohlíčků a lineckého pečiva, linoucího se po celém bytě, mi napovídá, že zítra nastane něco zvláštního. Tato noc plná očekávání, co bude zítra, mě vždy dokáže pěkně naladit na noční snění. Přinese mi Ježíšek to, o co jsem ho v dopise požádala? Jsem vzrušením bez sebe a nemůžu usnout. Chci totiž zjistit, kdy Ježíšek přinese vánoční stromeček do našeho dětského pokoje. Vím, že si okna otvírá zvláštní kličkou, a tak stále čekám. Kdy konečně přijde? Spánek mě stále přemáhá, ale musím přece vydržet vzhůru. Nakonec mě spánek přece jen dostane a já se ponořím do předvánočních snů. Ujišťuji se, že bych se jistě probudila, kdybych slyšela nějaké nezvyklé zvuky. V noci se několikrát probudím a kontroluji místo, kde očekávám vánoční stromeček. Stále nic. V tom se už poněkolikáté vzbudím a cosi velkého se tyčí vedle mé postele. Urychleně rozsvítím lampičku. Kdy se sem Ježíšek dostal? Vždyť jsem byla stále ve střehu! Okamžitě nadšeně budím mladšího bratra. Vstávej! Podívej se! Ten bez váhání vstává a také nevěří svým očím. Je brzy ráno, venku je stále ještě tma. Jako každý den si hrajeme, ale toto ráno je to nějaké jiné, cítíme to oba. Jakmile začne jen trochu svítat, jdeme budit své rodiče. Ti nám pustí vánoční pohádky v televizi. Pohádka střídá pohádku, dnes je jich nekonečně mnoho. Občas zajdu do koupelny zkontrolovat do vany kapra, který se každý rok jmenuje Pepa. V tu dobu jaksi ještě netuším, že náš Pepa skončí na štědrovečerním talíři. Vyrábím svícen z pomeranče a hrozinek. Také dělám prasátko z citronu a zápalek. Celý den nejím, abych viděla skutečné zlaté prasátko na obloze. Jak už bych si přála, aby byl večer! Snažím se mamince pomáhat s přípravou večeře. Obaluji kapra, maminka připravuje bramborový salát. Kolem páté hodiny už všichni zasedáme ke štědrovečernímu stolu. Jsme slavnostně oblečeni a za zvuku koled večeříme a povídáme si, proč se Vánoce oslavují. Miluji vůni smaženého kapra a rybí polévky. Stromeček svítí ve vedlejším pokoji. Po večeři jde maminka vítat Ježíška. Slyším zvonek. Vběhnu do pokoje a vidím zářící stromeček plný prskavek. Pod ním je spousta dárečků. Kterýpak bude pro mě? Dychtivě čekám, až uslyším své jméno a letím si pro dáreček. Až všechny dárky rozbalím, tak je pěkně seřadím vedle sebe a prohlížím si je až do pozdního večera. Radostí skáču a dělím se s bratrem o své zážitky. Tento večer je pro mne nejkrásnějším v roce. Je provoněný, plný emocí a lásky. Mám ráda Vánoce. Usínám v novém pyžamu, s novým plyšákem a je mi dobře. Tak nějak svátečně. Děkuji.
K. H. 7. 11. 2005
